Láska k YAOI

Zákeřná nemoc

Středa v 10:57 | Ajka |  Kapitolovky

Zjištění nemoci


Téma: I s nemoci tě miluju
Pár: Kamsun - Jusan


"tak co Jusane, jak se máš?". Justan se na mě usmál a šel zamnou" ale ujdeto kámo, tak co? co budem dnesk dělat".S Jusanem sme se začly kamarádit už od školky, spolu sme už tolik toho zažily. Dělaly sme spolu lumpárni, ale měl jsem ho rád byl promě jako bratr. Ale jednou když sme hrály fodbal,já sem chtěl přihrát Jusanovy ale on to nechytl a ten mč ho praštíl do obličeje." je promin jsi v pořádku? kámo".On se jen usmál a kývl" jsem uplně pohodě jdem dál hrát".

Všechno vypadalo v pořádku ale ke konci hry když Jusan chtěl vykopnout míč" Jusane tečeti krev s nosu". Zakřičel jsem na Jusana, on si tu křev utřel" to je nějake divné. nemyslíš Justane. Nechceš rači jít stím doktorovy?". On my řekl že je to vpohodě, veříl jsem mu ale neměl. Stalo se mu to ještě třikrát, a po třetí se mu spustila krev tak že se mu to nechtělo ani zastavyt." a dost prostě jdeš doktorovy a basta, a žádní výmluvy".

No moc se mu to nelíbylo, ale smutně jsem se na něho koukl tak povolyl." fakt nevím proč jsem tady Kamsune, vždiť to nic není".Já ho fakt jednou uškrtím"nic to není? vždiť teť si málem vykrvacel kvůly tomu". Otevřely se dveře a vešel doktor, zavolál nás ať jdem do vnitř. " prosím Jusan posaďte se, tak že co se děje?". Jusan se posadíl" no třikrát se mi zničeho nic spustila krev, a tet po třetí se mi to málem nezastavylo".

Sestra mu šla odebrat krev, doktor nás poslal čekat na chodbu na testy." hele pujdem pak třeba na zmrzlinu?". Já jsem se usmál a kývl,chtěl jsem ještě něco říct ale pak se otevžřely dvere a zavolala nás sestra. My sme se zvedly a vešly do ordinace, hned jak sem tam vešel a uviděl jsem doktora jak se tvářil tak jsem věděl že je zle . Oba sme se sedly, a já jsem viděl jak doktor něco řiká sestře ona kývla a odešla.

"tak Jusan mám tady vaše testy... Vaše krev nám řekla že máte málo bylích krvinek, a zražlivots krve". Řekl nám toho spoustu, a já jsem se začal bát toho co teť příjde" Pane Jusane máte bohužel rakovynu krve". Tu chvíly se mě a Jusanovi zastavyl svět, koukl jsem se na něho. Vypadal videšeně a bledě, chytl jsem ho pozbudivě za ruku". Bylo mi strašně, oba sme věděly že tahle nemoc je ještě nevylečitélná." a.....aa co pudu.. dělat? co sem-semnou bude?".

Jusan si stoupnul a chodil po ordinaci sem a tam, začal se strašně klepat." prosím posaďte se, jsou léky co tu nemoc prozatim pozdržej a utlumí. Pudete každej tejden chodít na odběry krve a na testy, nebojte vy to zvládnete ma te usebe skvělého přítele". Poděkovly sme mu a odešly s nemocnice, já sem se otočíl na něho a on mě zničeho nic objal" děkuju Kamsune že si mě donutil jít k lékaři, jsem rád že tě tu mam a jsem strašně rád že tě znám". Já jsem se usmál a tayk jsem ho objal.

" to je přece samořejmné, si promě jako brácha, budu tu zde pro tebe furt. Tak co zajdem si protu zmrzlinu?". On se trochu stáhl, koukl se na mě a usmál se "dobře jdeme si pro ni". Každý den jsem se bál že se mu něco stane, veškole sme nic neřekly věděla to jen naše učitelka. Jednou když sme šly na tělák tak jsme měly hrát vybiku, šly sme do dvou tímu. Já jsem hodíl míč k Jusanovi, on to chtěl chytit ale zničeho nic mu ten mič upadl. On dělal že se nic neděje, ale já věděl že mu to spadlo kvuly té nemoci.

Jednou na obědě sme spolu čekaly ve frontě" tak co? co myslíš že bude k obědu". Já jsem jen zvrtěl hlavou že nevím on si vzal tác a chtěl si vzít kelímek s vodou, ale jak si ho vzal tak ho upustil. " jsi v pohodě? je ti dobře, nebolí tě něco?". On kývl ale pak potichu řekl" potřebuju si jen sednout". Já jsem mu hned dal židli a on si sednul, spolužáky se ptayl jestyl je v pohodě a já jsem řekl že málo spal ale jinak mu je dobře.

Tohle se mu stávalo často, až jednou veškole při hodině omdlel, zavolaly sme mu hned zachránku. Spolužáky se hned o něho bály a ptal se, tak jsem jim to musel hold říct" chudák, doufám že se uzdravý, je to hodnej a milej kluk. Tejden byl v nemocnici, pak šel domů a ještě zůstal dva dny doma. Já sem ho každy den navštěvoval,trochu mě zaráželo že byl výc bledší než býval" tak co veškole? děje se tam něco zajmavého?".Já sem se na něho usmal, sednul jsem si k němu a začal sem mu vyprávět co se všechno veškole děje...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama