Láska k YAOI

Prosinec 2018

Já to, nechtěl!!!2

Včera v 10:11 | Ajka |  Kapitolovky

Plán, nevyšel

Téma: Durarara
Pár:......


" on je ten člověk co vládne na západní polovině Ikebukurského města,zabijí lidi za peníze, a může tě perfektně zmanilupovat. Takže vůbec nechápu proč tady byl, a proč ti zachraníl život a pomohl".(Takže mě
zachráníl Izaya Orihara, šlověk co manipuluje s lidmi, a zabijí je pro peníze).

" je to fakt on? je to fakt ten človek co mš zachráníl a pomohl fakt Izaya Orihara?".Poř Po jsem se musel koukat na to jméno, prostě jsem nepochopil proč mi za chránil život."Ano je to opravdu Izaya Orihara, a asi má s tebou nějaké plány když toho člověka nenechal aby tě zabil!".(má pravdu)" nojo ale jaké?". To Shinra jen pokrčil rameni,a vypl komp.

" To já nevím co toho Izaya zas napadne a vymyslí, ale teť už běž chci už jít spát". Koukl jsem se na hodiny už pomalu byla půlnoc, tak jsem vstal a rozloučil se a šel domů. Mezitím Izaya se jen tak loudal po ulici, a přemýšlel.( Jak to provedu, kdybych ho měl zabít bylo by to lehčí. Ale oni ho chtěj chytnout živého, jak to mám asi provést?) Už ho to nudilo tak se otočil a šel spádky domů, sundal si kabát a šel se osprchovat.

Když se osprchoval, tak si šel už lehnout. Najednou ho zbudil dotěrný zvuk, rozespalé si vzal mobil a zvedl ho" ano prosím?...... Pane Izayo proč stého ještě nechytl?(.....) To je mi jedno chci aby ste to dneska provedl(.....) Večer si pro něho příjdu(......)". Domluvil a típl to,(tak že už dneska, a jestli to neudělam tak žádný pěníze nedostanu). Zvednul jsem se a šel si udělat něco k jídlu, celou dobu jsem přemýšlel jak to provedu. A pak mě to trklo, zavedu ho do mé oblíbené pasti.

Teť ho už jen nalákat, musím teť někoho najít kdo to udělá. Šel jsem do jednoho pajzlu, kde byly lidé co udělají v šechno pro peníze."tak že vy hledáte někoho kdo Shizuo Heiwajima vlákal do té pasti?" Já jsem kývl"dobře my to uděláme, a kolik za to dostanem?". Já se jen ušklíbl, ( bylo mi to jasné že to zadarmo neuděláj).

" Padesát zlatích, ale dostanete to až po práci.". Věděl jsem že ti peníze potřebovaly, tak by to neodmítli. A taky neodmítli, dohodli sme se co a jak. Já jsem už čekali na domluveném místě. Už jsem slyšel jak Shizuo nadává, zastavyl tam kde jsem ho chtěl."hej kde jste vy hajzlové! No tak se ukažte". Já jsem vyšel ze stínu," tak co? Už si zjistíl kdo jsem?". On se otočil a naštvaně se zamračíl,

"Izayo! Ty za tohle můžeš? Co pomě chceš? Já tě zabiju a bude po problémech". On se proti mě rozběhl, ale já jsem se usmíval protože jsem věděl že ti dva zeť zasáhnou . Ale ono nic nikdo se neoběvíl, jen tak tak jsem se té jeho ráně vyhnul. Ale on se otočil, a chytl mě za krk" a teť mi řekni co pomě chceš, jinak tě zabiju!". Už se na přahoval že mi jednu flákne, když tu náhle někdo rozbyl lampi co byli okolo nás.

Jen jedna svítila a to byla ta co byla pod námi," to je zase co? Izayo kde máš svoje kumpáni! ať je taky zabiju". Uviděl jsem něco se hejbat ve stínu, věděl jsem že se něco deje." hele rači mě pusť, něco asi příjde". Aměl jsem pravdu ze stínu vyšla nějaká banda s nožema v ruce." má pravdu že něco příjde, víš Izayo my sme si tvojí nabítku trochu vylepšily. Dostaly sme lepší nabítku když vás oba chitíme tak zavás oba dostanem badesát zlatích, tak sme to hned braly".

Shizuo mě furt držel ale už ne tak pevně" takže tis jím nábydnou pěníze aby mě chytly? jsi fakt pěknej hájzl Izayo. Já tě fakt namístě zabiju". Já jsem se jen usmál a vytáhl jsem svojí díku s kapsi, a píchlho do ruky. On mě hned pustíl na zem a hnusně na mě koukl" ti hajzle jeden maléj, kde si vzal tu díku?". Zas mě chytl ale teť jen za ruku, ale pěkně miji stisknul" podívejte se kluci, jak našé zboží se nám tu ničí".

Oba sme se na něho koukli"jaký boží? poťjsem ať ti rozbiju pusu". Shizuo mě opět pustíl a rozběhl se pro tomu chlápkovy, už mu chtěl bouchnout ale on se mu vyhnul a píchl ho do ramene s nožem. Ostatní se na něho rozběhly a šli poněm, já jsem chvíly seděl na zemi a rozmýšlel jsem se jetly mám mu pomoc nebo utéct. Zvedl jsem se a už jsem chtěl utéct ale něco mě zastavylo a donutilo mě to se spádky otočít Nevím co to bylo ale donutilo mě to mu jít pomoc.

Oba sme bojovaly proti šestim lidem, já a Shizuo sme proti ním vyhrávaly. Dokuť jeden stěch chlapů nevytáhl zbraň a nezamířil proti Shizuo, Já jsem nečekal ani vteřinku a rozběhl se proti té ráně. Zanzněl vístřel a pár kapek se rozprsklo na Shizuo záda, on se otočíl a uviděl jak si Izaya drží zraněné rameno.Ten chlap uviděl jak Shizuo zuří a rozběhl se po něm, on se už nestačíl vyhnout.

Všech šest chlapů leželo polobezvědomí na zemi a já jsem se koukál videšeně na Shizuo, ten se otočíl a šel kemě. Já jsem začal pomalu couvát, ti jeho oči me hipnozovaly. Došel až ke mě a klekl si, na táhl ruku a já jsem už zavírál oči"Shizuo! promiň". Už jsem čekál na ránu ale ona nějak nepřišla, tak jsem otevřel jedno oko a koukal se na Shizuo.Jeho tvář už změkla a on... on vypadál nějak š´tastně ale i zmateně, sednul si kemě blíž ale nic neřekl.

Ale já jsem od přírodi strašně zvědaví" ti mě nezabiješ? nebo nebouchneš".On stále nic neříkal jen si roztrhl ten svůj oblek a obvázal mi moje rameno." hele Izayo, chci.. chci vědět proč si neutekl když jsi měl možnost, proč si mě šel pomoct? a pravdu!". Já jsem se naštvaně na něho koukl" a proč to chceš vědět? hele víš co rači mě zab". Nech těl jsem mu ríct, že sám nevím proč jsem to udělal. On mě spádky k sobě otočíl, a já jsem se mu zadívál do jeho očích.

Zadíval jsem se dozeměů no víš já.... já ani sám nevím proč.. jsem to vlastně udělal... když jsem chtěl utéct tak.. tak mě něco prostě zastavylo. Něco mi prostě říkalo ať ti pomůžu, že mi to změní život. Já jsem to nechtěl!!...ale to! co pomě to chtělo". On mě zničeho nic objál, já jsem se na něho zmateně koukál" Shizuo!"... " víš Izaya já to mám taky uplně stejní, když jsem tě držel pod krkem. Tak mi taky něco říkálo ať to neudělám, oba sme na zemi v uličce koukaly do zdi. Oba sme nechápaly CO nebo KDO tohle udělál, ale jsme rády že se to stalo odté doby sme se staly dobrýmy kamarádmi.No neřikám že se občas nepozlobíme, ale sme spravná dvojka že se nás v šechny gauneři bojej....

Já to, nechtěl!!!

Sobota v 10:51 | Ajka |  Kapitolovky

Jinéj rozkaz, než jsem čekal?

Téma: Durarara
Pár:........


Seděl jsem na židly v temné mistnosti a čekál jsem, kdy príjdou a zas mi zadaj mojí práci. Ano co oni pokazej, tak pak já přijdu a v šechno napravím. A jak to napravím? že v šechno vyčistím-neboly zabiju v šechny a zníčim v šechno. Jo oni si neušpinej ruce, to si já je ušpiním.Už to dělám od sedmi, tu svojí práci. Ano jsem najemnej vrach,ale byl jsem i dobréj informator, ale neřikám že to nedělám rád. To zas né,strašně mě to baví a asi ještě bude.Ale tuhle práci dělám jen večer, i když se občas stane že to udlám i ráno. No moc kamarádu nemam, ale já jsem byl vždicky samotář.

No abych to moc nezakecával, jednou my daly úkol. Opět mi neřekly proč to chtěly, jen mi daly takovou obálku. Kde byly nějaké fotky s nějakým chlapem v brýlích, bylo tam ještě napsáné co dělá a kde pracuje a kde bydlí a td. Už jsem se ani neptal proč cho chtěj zabít, cena by mi to ani neřekly proč ho chtěj zabít.Už jsem čekal že mi řeknou že to mám dneska udělat, ale jejich odpověd mě zaskočila. Tohle se nikdy nestalo, co mi dneska řekly.

" dneska bude vyjímka, dneska si náš šéf nepřeje abys ho zabil. Ale chce ho chytít živého!". Já jsem seděl u svého stolu, zmateně jsem se na něho koukl" co tak najednou? proč ho chce živého?. Ale víte že to bude draší?". Oni nic neřekly jen mi hodíly na stál pěkní peníze" tohle je záloha, další pulku dostanež až ho chytíš". Já sem si ti peníze skontroloval, chtěl jsem to nechat být ale moje zvědavost je silnejší než já.

" a proč tak najednou ho nechce zabít? to se mi nějak nezdá, asi váš šéf nejak změknul ne?". Řekl jsem vtipně, ale on se na mě naštvaně zamračil" tohle neni tovje věc, tak se neptej. Prostě to uděléj a basta". Řekl to tak hnusně a odešel, já sem nazvedl jodno obočí(hmm má pravdu, není to moje věc). Vzal jsem si ty papíry a koukl se naně pořádně, bylo tam napsáno že se jmenuje Shizuo Heiwajima. Pracoval jako barman,(hm má obroskou sílu, a žíl v druhé jižní polovině Ikebukurské města. Aha tak proto jsem ho zde tu nikdy nepotkal ale už jsem oněm něco slyšel) Já jsem totiž žil v té druhé západní polovině Ikebukurské města.

Ještě se tam psalo že je bodigárt, a neovláda svuj vztek. Já sem se usmál, no to bude aspoň nějaké vzrůšo. Zvednul jsem a oblékl jsem si svuj černéj kabát s kožíškem, a šel jsem na průskum. Občas jsem chodil na tu jižní stranu, ale moc se mi nelíbyla, ale měljsem plno informacéch co se tu děje a td. Šel jsem do jednoho baru kde on pracoval, vešel jsem do toho baru a sednul jsem si na židly. Něco jsem si obědnal a rozkoukával se po okolí, pak jsem ho zahlídl. Stal u baru a naštvaně se po ostatních koukál, no hlavně se koukál na dva chlapy co byly totalně na mol.

Ty dva si asi dávaly sázku kdo nejvíc toho vypije a trefíse do terče, ten Bez vlasu asi vyhrával" vykdíš, já js.jsem lebší nežk ti! Ten druhéj se naštval" jo alem ti povdádíšm! hazle". A polil ho pivem, ten s tou pleškou se naštval a dal mu facku, a už to jelo.Všechny se začly prát, já jsem se jen koukál na tu podivánou. Pak ale přišel na scénu ten Shizuo Heiwajima, čekal jsem co udělá" vy hnusní hajzlové, nechtetoho, jinák vás vyhodím od tuď". Ale oni nepřestaly, jen na něho přilétla vlaška. On se naštval a šel do nich, no musel jsem říct že měl fakt pěknou sílu.

Jak byl zažranej do té bytky, tak si ani nevšiml že zezadu šel někdo co měl v ruce nůž. Už ho chtěl bodnout, ale já jsem mu to odrazil z díkou a odkopl ho na druhou stranu. Tu chvíly se otočíl Shizuo Heiwajima, a koukál na mě. Já jsem se na něho usmál a a zautočíl na dalšího. Už zbyl poslední, a oba sme na něho za ůtočily. On spadl, málem mě Shizuo Heiwajima bouchl. Ale poslední chvíly zastavyl ťesně u mě, nějak se na mě divně tvářil. Já jsem se usmál a schvovál jsem si svoje díky, a už jsem se chtěl obrátit a odejít ale on mě zastavyl" počkej.. děkuju z zachránu.. kdo vlastně jsi?". Já sem se zastavyl,ale neotočíl jsem se na něho" brzo to zjistíš mylí Shizuo Heiwajima".

Když jsem se vracel spádky do svého domu, tak jsem už začal přemýšlet jak ho dostanu. Má fakt pekelnou sílu, to nebude tak lechké ho zneškodnit.Mezitím Shizuo šel domů potí bitce, ale musel furt přemýšlet kdo to byl. Kdo byl ten neznámí co mu pomohl ,a zachráníl život.(brzo to zjistíš mylí- co tim jako myslel?). Nedalo mu to tak se rozhodl že si to pujde zjistim u svého kamaráda Shinra" no zas jsem se popral, ale někod mi tam zachraníl život, a pomohl mi. ale bohužel nevím kdo je to".

Shinra se na mě koukál s gauče" no to vydím že si se zas popral, a kdo ti zachraníl život?". Já sem si k němu sednul" no to právě že nevím, toho člověka neznám, ale řekl mi že to brzo zjistím" Vůbec jsem neměl tušení kdo to byl, ale měl jsem nějaké divné ušení." no ale snad si pamatuješ jak vypadalne? jestly jo tak si ho najdem". Já jsem kývl a on si sednul k počitači, já jsem šel za ním a vzal jsem si zidly."tak mi popiš jak vypadal, a kouknem se". On tak zadal jména a osoby co žily v jižní polovině Ikebukurské města." no měl červenočerné oči, a černé vlasy, a měl na sobě černej kabát s bilým kožíškem"

Celého jsem popsal, ala najednou se na mě otočíl Shinra, s takovým divním výrazem. Ten výraz se mi vůbec nelíbyl ale vůbec ne" co cose děje, že se na mě tak divně koukáš?". On ale nic neřekl, spádky se otočíl ke svému kompu a už tam něco psal. Pořádně jsem se koukl co tam píše, a uvyděl jsem že napsal západní polovina Ikebukurského města.( proč hledá tu osobu v západním polovině Ikebukurského města, když jsem ho potkal v jižní polovině města). No nic jsem nežekl a počkál si co tam ještě napíše, napsal tam nějaké jméno. A pak se na mě otočíl.

" je to ten člověk? kdo tě zachráníl". Já jsem si koukl na toho člověka, vypadal uplně stejně jako ten co mi pomohl" jo je to on, ale proč si ho hledal v západní polovině Ikebukurského města?". On ukázal na obrazovku" co je tam napsáno za jméno?". Já jsem se na to jméno koukl, bylo tam napsáne Izaya Orihara. To jméno mi něco říkalo, tak jsem si přečetl co je zač. Bylo tam napsané( že je znám jako informátor, byl to najemnej vrach a umí výborně zacházet zevšema nožema)..


Zákeřná nemoc 2

Čtvrtek v 11:48 | Ajka |  Kapitolovky

Ano máš nemoc, ale i tak tě miluju


Téma: I s nemoci tě miluju
Pár: Kamsun - Jusan


" no to je veškole normální, že dostáváme tolik úkolu. A ještě se tam něco stalo, nebo už nic?".Moc se mi nechtělo mu žíct že spolužáky už věděl co se sním děje, vím že nechtěl aby to nekdo znich věděl dokut jím to sám neřekne." no.. pamatuješ jak si veškole omdlel tak se spolužáky ptaly co sedeje, no a já jsem jim to řekl.... vím že si to jim sám chtěl říct".On jen seděl ale pak mě objal" děkuju že si jim to řekl, já bych asi na to neměl odvahu".
Já se usmál a řeklmu že je to vpohodě, že jsem tu vždycky pronej.

Nastal pondělek a já s Jusanem sme šly do školy, povídaly smesi a smályse. Furt byl bledej a trochu unavenej, ale řikál mi že se cejtí v pořádku. Když sme vešly do třídi tak Jusana hned spolužáky přivítaly, ptaly se ho na ruzné věci." prosím chovejte se kemě normalné jako přetím děkuju".Spolužáky věděly že je to pro něho nepřijemné kdyby se ptaly na to.
Spolužáky se ho furt ptaly jestly mu neni dobře a td.., on to chápal že se o něho bojej ale on jim říkál že je v pohodě. Když sme šly po škole kemě domů, tak se Justan zastavyl a otočil se na mě" Kamsune pujdem si chvíly sednout?".

Já jsem jen kývl a šly sme si sednou do parku na lavičku." víš já jsem rád že se omě spolužáky bojej a chtěj mi pomoc, ale já se o sebe taky umim postarat sám. Ale ti mi rozumíš co stím myslím že?".
Já sem se usmál" já tě moc dobře chápu, ale ti musíš pochopit že si jejich dobrej kamárad a oni se o tebe bojej".On se furt koukál do nebe ale pak se na mě otočíl" já vím že se o mě bojej, a jsem za to rád že mám okolo sebe takové dobré duše.Tak co jdeme?". On v stal a já taky a šly sme kemě, Jusan pozdravyl moji mamku." ahoj mami s Jusanem si jdem zahrát jo". Mo je mamka vykoukla s kuchyně" dobře ale za hodinu bude oběd, tak pak přidte dolů".

Hraly sme nějakou hru pro dva ale já sem se nějak nemohl sousdředit,pokaždé když se mě omilem jusan dotkl tak jsem pocítíl nějaké chvění u mě. nevěděl jsem co to je, ale bylo to takové přijemné.Vždycky jsem se na něho musel kouknout, nevím proč jsem to dělal ale prostě musel jsem. Ale když se on na mě koukl tak sem se otočíl a začal jsem se červenat, bylo to fakt divné.On se najednounatáhl ke mě a já sem se lekl" klid jen sem se chtěl napít".
Usmál se na mě a vzal si pití( jsem fakt blbec)" oběd! pojdte dolů". Zavolala moje mamka, tak sme se vidaly dolů" běžte si umit ruce a hned ke stolu". Tak sme si šly umít ruce a pak si sedly, udělala nám rájskou" bylo o výtečné"

. Řekl Jusan a moje mamka se jen usmála, měl jsem jen mamku jako Jusan." tak já už jdu , tak zejtra můžeš zas přijit ke mě". Já sem kývl" mami já jdu doprovodít Jusana". Mamka řekla dobře, tak sem si vzal bundu a šlys me. Šly sme s parkem, já jsem celou dobu přemyšlél co jsem cítíl u mě v pokoji. " deje se něco Kamsune?". Já jsem zavrtěl hlavu" ne všechno je v pořádku, proč se ptáš?".On se zastavyl, a i mě zastavyl" no celou dobu si teť mlčel, a usebe ses taky nějak divně choval. Proč si se na mě furt koukál, a když semse já na tebe koukl tak si se hned obráíl". (ne já už to nevydržím).Vzal jsem ho za ruce, a pomalu sem se k němu přiblioval.(polibíl jsem ho).


Otevřel jsem oči a koukál jsem se na videšeného Jusana, ten se spamatoval a hned mě od sebe ostrčil" co to vivadíš? proč jsi to udělal..... to... ne.. já.... UŽ TĚ NIKDY NECHCI VIDĚT!". A utekl o demě pič, já jsem tam jen tak stál a přemýšlel co mi teť řekl.UŽ TĚ NIKDY NECHCI VIDĚT.. začal jsem brečet stích slov co jsem od něho uslyšel, bolelo to střašně".Klesle jsem šel spádky pomalu domů, otevřel jsem dveře zulsi boty ašel jsem do svého pokoje.Moje mamka něco na mě mluvyla, ale já jsem ji neposlouchál. Lehl jsem si dopostele a naplno jsem se rozbrečel, ani jsem neslyšel že mamka vešla dovnitř" sinku co pak se děje?". Já se se k ní obrátíl a řekl ji to co se stalo." mami co jsem udělal špatně?".

Ona se na mě smutně koukala" víš sinku, von asi to nečekal že se tohle mezi váma stane". Já jsem se na ni koukál" a obě to nevadí že jsem se zamiloval do kluka?". Ona se usmála a objala mě" si muj sin a zevším tě mám ráda, a neboj zejtra zaním pujdeš a vyrešíteto s polu". Já jsem kývl( moje mamka je zlatá)" děkuju mami, že tě mám".Ona se usmála a odešla, já jsem se koukl na naše fotky.Měla pravdu nějak se to mezi náma vyreší.Hned ráno se chtěl jít za ním, ale mamka mě u dveří zastavyla. Já jsem se na ni koukl, a už jsem na jejim obličeji zjistil že se něco stalo"co se stalo?".

Ona se smutně koukla" Jusanova matka mi teť volala že v čera když Jusan přišel domů tak byl velmi zmatení, ona se ptala co se stalo a jetly je mu dobře. On řekl že je všechno v pohodě a šel dopokoje, ale pak ušlyšela ránu tak rychle šla zaním a uviděla ho ležet na zemi. Zavolala hned sanitku a oni ho odvezly do nemocnice".Já jsem se pomalu stoho zroutíl" tohle se stalo kvůly mě!, já jsem to zaviníl!". Moje mamka mě objala" ti za to přece nemůžeš, tohle se mohlo stát kdykoliv. Ateť se oblékni a jedem hned za ním. Kdž sme přijely do nemocnice a vešly do ní, tak sme hned uviděly jeho mamku.

" tak co je vpořádku?" Ona už něco chtěla říct ale otevřely se dveře a vešel doktor" tak sme ho stabilovaly, takže jeden zvás může zaním". Moje mamka šla za Jusanovou mamkou a něco ji povídala, ona se na mě smutně koukla. Já jsem byl stoho mimo, málem jsem ho kvůly tomu co jsem udělal zabil. Ona kývla a šla za mnou" prosím může jít zaním, a dej mu pusu za mě".Já jsem se na ní koukl, ona se usmála" to je vpohodě". Já jsem doté místnosti vletěl,uviděl jsem ho jak leží v postely a kouká do okna." ahoj ma.... Kamsun? co.. co tady děláš?". Hnusně se na mě koukál ale uviděl jsem v jeho očích smutek a zmatek." tvoje a moje mamka jsou za dveřmi, tvoje mamka řekla ať jsem jdu já".

Šel jsem kněmu blíž" nepřibližuj se kemě, řekl jsem že tě už nechci nikdy vidět".Onzačal břečet a začal se klepat" VYPADNI,.. JÁ.. TI NECHCI ZNÍČIT ŽIVOT". Já jsem zavrtěl hlouvou" ne já nikam nejdu, neodejdu od člověka kterého Miluju." Byl jsem u něho a chtěl jsem ho obejmout, ale on mě začal bouchat" ne to.. ne-nesmíš... já. tě nenavi-..miluju tě".Objal jsem ho a on i mě, oba sme břečely"víš ..že.že si teť semnou..zničíš..život? jednou zemřu a nechám tětu zde samotného"

Já jsem ho lechce od sebe odstrčíl" ne nezníčíš mi život, tis mi ho vylepšíl, jsi promě světlo života.A dokud budem spolu, tak všechno spolu překonáme. Teť máme ale spoustu času, tak toho využíjem společně ne ?". On se usmál " obře spolu to všechno překonáme, miluju tě". Polibíli sme se, ani sme si nevšimly že u dveří se nanás koukáj dvě ženi co byly šťastné že jejich siny jsou šťastní a našly si lásku.....

Zákeřná nemoc

Středa v 10:57 | Ajka |  Kapitolovky

Zjištění nemoci


Téma: I s nemoci tě miluju
Pár: Kamsun - Jusan


"tak co Jusane, jak se máš?". Justan se na mě usmál a šel zamnou" ale ujdeto kámo, tak co? co budem dnesk dělat".S Jusanem sme se začly kamarádit už od školky, spolu sme už tolik toho zažily. Dělaly sme spolu lumpárni, ale měl jsem ho rád byl promě jako bratr. Ale jednou když sme hrály fodbal,já sem chtěl přihrát Jusanovy ale on to nechytl a ten mč ho praštíl do obličeje." je promin jsi v pořádku? kámo".On se jen usmál a kývl" jsem uplně pohodě jdem dál hrát".

Všechno vypadalo v pořádku ale ke konci hry když Jusan chtěl vykopnout míč" Jusane tečeti krev s nosu". Zakřičel jsem na Jusana, on si tu křev utřel" to je nějake divné. nemyslíš Justane. Nechceš rači jít stím doktorovy?". On my řekl že je to vpohodě, veříl jsem mu ale neměl. Stalo se mu to ještě třikrát, a po třetí se mu spustila krev tak že se mu to nechtělo ani zastavyt." a dost prostě jdeš doktorovy a basta, a žádní výmluvy".

No moc se mu to nelíbylo, ale smutně jsem se na něho koukl tak povolyl." fakt nevím proč jsem tady Kamsune, vždiť to nic není".Já ho fakt jednou uškrtím"nic to není? vždiť teť si málem vykrvacel kvůly tomu". Otevřely se dveře a vešel doktor, zavolál nás ať jdem do vnitř. " prosím Jusan posaďte se, tak že co se děje?". Jusan se posadíl" no třikrát se mi zničeho nic spustila krev, a tet po třetí se mi to málem nezastavylo".

Sestra mu šla odebrat krev, doktor nás poslal čekat na chodbu na testy." hele pujdem pak třeba na zmrzlinu?". Já jsem se usmál a kývl,chtěl jsem ještě něco říct ale pak se otevžřely dvere a zavolala nás sestra. My sme se zvedly a vešly do ordinace, hned jak sem tam vešel a uviděl jsem doktora jak se tvářil tak jsem věděl že je zle . Oba sme se sedly, a já jsem viděl jak doktor něco řiká sestře ona kývla a odešla.

"tak Jusan mám tady vaše testy... Vaše krev nám řekla že máte málo bylích krvinek, a zražlivots krve". Řekl nám toho spoustu, a já jsem se začal bát toho co teť příjde" Pane Jusane máte bohužel rakovynu krve". Tu chvíly se mě a Jusanovi zastavyl svět, koukl jsem se na něho. Vypadal videšeně a bledě, chytl jsem ho pozbudivě za ruku". Bylo mi strašně, oba sme věděly že tahle nemoc je ještě nevylečitélná." a.....aa co pudu.. dělat? co sem-semnou bude?".

Jusan si stoupnul a chodil po ordinaci sem a tam, začal se strašně klepat." prosím posaďte se, jsou léky co tu nemoc prozatim pozdržej a utlumí. Pudete každej tejden chodít na odběry krve a na testy, nebojte vy to zvládnete ma te usebe skvělého přítele". Poděkovly sme mu a odešly s nemocnice, já sem se otočíl na něho a on mě zničeho nic objal" děkuju Kamsune že si mě donutil jít k lékaři, jsem rád že tě tu mam a jsem strašně rád že tě znám". Já jsem se usmál a tayk jsem ho objal.

" to je přece samořejmné, si promě jako brácha, budu tu zde pro tebe furt. Tak co zajdem si protu zmrzlinu?". On se trochu stáhl, koukl se na mě a usmál se "dobře jdeme si pro ni". Každý den jsem se bál že se mu něco stane, veškole sme nic neřekly věděla to jen naše učitelka. Jednou když sme šly na tělák tak jsme měly hrát vybiku, šly sme do dvou tímu. Já jsem hodíl míč k Jusanovi, on to chtěl chytit ale zničeho nic mu ten mič upadl. On dělal že se nic neděje, ale já věděl že mu to spadlo kvuly té nemoci.

Jednou na obědě sme spolu čekaly ve frontě" tak co? co myslíš že bude k obědu". Já jsem jen zvrtěl hlavou že nevím on si vzal tác a chtěl si vzít kelímek s vodou, ale jak si ho vzal tak ho upustil. " jsi v pohodě? je ti dobře, nebolí tě něco?". On kývl ale pak potichu řekl" potřebuju si jen sednout". Já jsem mu hned dal židli a on si sednul, spolužáky se ptayl jestyl je v pohodě a já jsem řekl že málo spal ale jinak mu je dobře.

Tohle se mu stávalo často, až jednou veškole při hodině omdlel, zavolaly sme mu hned zachránku. Spolužáky se hned o něho bály a ptal se, tak jsem jim to musel hold říct" chudák, doufám že se uzdravý, je to hodnej a milej kluk. Tejden byl v nemocnici, pak šel domů a ještě zůstal dva dny doma. Já sem ho každy den navštěvoval,trochu mě zaráželo že byl výc bledší než býval" tak co veškole? děje se tam něco zajmavého?".Já sem se na něho usmal, sednul jsem si k němu a začal sem mu vyprávět co se všechno veškole děje...

Těžkej život

Úterý v 10:41 | Ajka |  Na přání

Neegzistuju pro ně


Téma: proč mě nenávidej!
pár:............


Proč soudíme člověka, podle pomluv co jsme slyšely. Proč si oněm nezjístime samy, co je pravda a co není. Proč se řidíme podle někoho, co jen žarlí na někoho koho ani pořádně nezná osobně. Co když ten udajní člověk není takovej jak vypadá, ale je uplně jinej než se o něm řiká.

Rád chodím večer po ulici, aspoň mě nikdo nevidí a nesoudí. Nemám rád když musím někam jít když je ráno nebo odpoledne,pak vidím jak se na mě lidé koukaj.Prohlížej si mě straněj se mi a pomlouváj, říkáj něco co není pravda. Když jeden něco řekne, tak ostatní tomu věří a už to taky říkaj i když nevědí jestly je to pravda. Oni za to nemužou, dělaj prostě to co vidí u ostatních lidích.Kdyby to nedělaly tak by pak byli jako já, a to oni nechtej být zavrhnutý.

Ano jsem bohatej, ano můžu mít v šechno co chci, to je všechno pravda, ale to že žiju ve vyle a mám hodně aut to už není pravda. A taky není pravda že jsem falešnej drzej a nafoukanej, to ale je už nezajmá a ani nechce zajmat. Když se to řiká tak je to proněprostě pravda. Ale je to všechno na opak, ano jsem bohatej ale nemam vylu žiju prostě skromě a dávam chudím lidem peníze a pomáham stavět orginace pro bezdomovce.

Žiju spokojení život co jsem si sám vybudoval a přál, nikdy jsem si nepřál že budu žít bohatej život. Já zato nemůžu že moje firma co jsem si sám založil, mi bude tak vydělávat.Ano ostatní bohatlíci se chovaj povišeně a namyšleně, ale proč bych to já dělal já nejsem jako oni a nikdy nebudu.Ale to je proně neviditelné prostě, oni si myslej že když uvidej bohatého člověka tak bude i on takovej jako jsou ostatní bohatlíci.

Každy večer chodím po ulici a koukám na šťastné páry, jak sou společně spokojeni a šťastní. Bohužel já to asi nikdy nebudu mít něco takového, já jsem prostě ten bohatej člověk co má všechno a přece nic. Někdy náhou potkám někoho večer tak se mě zeptá proč chodím v tomhle oblečením( obyčené oblečení) a já mu odpovím.. a proč né? já jsem uplně normalní jako ostatní... a on se mi jen vysměje.. vi nejste normalní jako my, vi jste bohatej a nafoukanej člověk co nikomu nepomáhá jen sám sobě!.

Vždycky mě to bolí když tohle slyším ale co nadělám, pomluvi jsou hold pomluvi a to co lidé měliby vydět tak prostě nevydej. Nikdo nevydí že kupuji hračky dětem co máj nevilečitelnou nemoc nebo rakovynu nebo jsou bezdomova, nebo dávam pěníze bezdomovcům to prostě nikdo nevydí!. Nevým proč lidé souděj člověka jak vypadá nebo co dělá, lidé za to přece nemůžou co jsou zač. Osud to prostě takhle udělal a my stím nic neuděláme, můžem to ale změnit ale někdy se nám to povede ale někdy i né a je to ještě horší.

Jo když se někdo chová jinak nebo vypada jinak než ostatní, tak pro ostatní neegzistuje prostě je neviditelní. Takovéj život už postě je a lidé se asi nezměnej, ale přeci na světě jsou lidé co jestě jsou hodní a chápou. Děti maj sou hlavu a neposloucháj, aspoň oni mi dělaj radost a nesou di mě co jsem zač a co jsem zač.Ale iněkteří dospělé lidé jsou hodní a věřej vám že nejste takový jak se o vás povidá.

Každej má nějaké problémi co jdou těžko vyřešit, ale musí me si na vzájem pomáhat. Někdy přemyšlím proč jsem se vůbec narodil a proč jsem tu?, ce na mě někdo nema rád a nikdo se semnou nechce bavyt jen ti bohatí. Asi mu sím něco udělat aby lidé uvěřily že ne všechny bohaté lidé jsou, namyšlení nafoukaní a zlí. Že i některé bohaté chtěj být normalní jako ostatní .. chudé lidé. Ale věřím že jednou chudi lidi uvěří že jsou i hodné a milí lidi co jsou na trochu věči urovní než oni, doufám že to jednou přijmou že i my chce me mít normalní život.

Já prostě žiju divnéj život, dělám že jsem chudej a žiju v običejném bytě, ale přitom jsem bohatéj a můžu žít uplně jinak. Ale já nechci, chci prostě žít jak já chci a ne bodle toho kolik mám peněz.Ale na co ít bohatej život, když ten chudej není tak špatnej. Mám docela málo přátel, ale jsou ti nejlepší co jsem si přál teť už jen najít tu hodnou holku...

Neříkéj slova, co nejdou vrátit spádky!

3. prosince 2018 v 11:52 | Ajka |  Kapitolovky

CHci změnit slova, co jsem vypustíl z úst.


Téma: M*A*S*H
Pár: ....
Každý den v táboře bylo pro mě utrpení, žal a smutek, že mě vzaly od svého domova. Jak já jsem tu zde nenáviděl, nesnášel. Ale na štěstí sem přeložily za tři dny Francise, co naštěstí byl ja ko já.Sním to zde bylo docela přežití, dělali sme spolu všelyaké lumpárni. Každy den sme něco prováděly Franklinu, vždycky šel pak žalovat Henrymu. Henry znás šílel, ale občas nám stím pomohl. Jo bylo to tady někdy super, ale někdy jsem se zblázníl stoho.
Ale jednou přišel ten osudní den" proběhne zde zdravotní prohlídka, takže ve dvanáct nástup". Francisovi pár dnu bolelo břicho, a moc se netěšil na tu prochlídku" no Francisi zjistil jsem že máš žlučníkový kameni, musí me to operovat". Když jsem to zjistil tak jsem šel za ním" no ahoj marode, to je asi letenka zpátky domů".

On se usmál" máš pravdu, ale jestli mi to schválej vůbec".( jo on půjde domů, a já zde zůstanu zas sám)." je ti něco Pierci?, neděje se něco".Já si jen povzdechl" jo děje, ti odejdeš domů a já tu zůstanu zas sám".Stoupl jsem si a odešel, musel jsem se napít." vím že mu to musím přát, že . jede domů. A..ale ne-nechá mě u zde sám! proč mi to dělá?". Otec Mulhaci se na mě koukl" Pierci vím že je to těžké že odejde váš dobréj přítel, ale musíte mu to přát. On musí cíti z vás že mu to přejete, jste jeho opora". Má pravdu" děkuji Otče za radu". Dopotál jsem se do nemocničního pokoje.

" tak-tak co ti marode, jak- jak to jde? už se tešíš že pojedeš do-domů".Ani jsem se pořádně nekoukl že Francis spí, zastavil jsem se a usmál jsem se na něho." já tady mluvím a on si klidně spí, jsem fakt opilej když jsem si toho nešiml". Otočil jsem se a chtěl jsem jít spádky do byžini, ale nějak sem zakopl a spadl jsem na zem." Pierci zbuť se už konečně, blokuješ tady cestu". Já sem se pomalu probouzel(proč jsem na zemi?). zvedl jsem se ze země, a koukl se kde to jsem.
" no dobré ráno Pierci, jak si se vyspal na zemi?". Já sem se usmál" ale ušloto, jen mě něco hrzalo".

On se na mě koukl s otázkou v očích, ale já jsem nic neřekl." tak Francisi asi si už začni pomalu balit, možná pojedeš domů". On seděl na postely a asi oněčem přemýšlel, jen tak tam seděl a koukál do blba." hele Pierci sme nejlepší kamáradi a říkáme si v šechno, tak proč se mi zdá že mi něco tajíš?". Já jsem se na něho vydešeně koukal" nic se neděje! všechno je pohodě( ne takhle to už dál nejde, musím mu to říct).
" ti se ptáš co se děje, ..... tak dobře já ti to řeknu. Děje se to že ti odejdeš s zpátky domů, a mě tady necháš!".

Naštvaně jsem se na něho koukál" stebou jsem se tady cítíl v pohodě a vydržel jsem to tady jen kvůly to bě, ano měl bych ti to přát že od tut odejdeš konečně.... ale nepřejuti to! ani nechci... co tady budu bez tebe dělat sám! nenavidím tě!!!!! prostě nenavidím!!! Kežby se ti něco stalo!. Otočíl jsem se a odešel od tam tuť, co odešel zbaběle jsem utekl. Nevím co mě to popadlo,( co jsem to proboha řekl!!!).Šel jsem rači do baru se opít a zapomenout.
Zbudil jsem se v bažině" jak jsem se sem dostal?". Rozhlédl jsem se ale nikdo tam nebyl, vstal jsem střašně mě bolela hlava.Šel jsem k Henrymu do kanceláře" no konečně si se zbudil co?". Já jsem jen kývl" Henry kdeje Francis? a jak jsem se dostal do bažiny?".

On si sedl ke svému stolu" Francis už ráno odletěl". (co že?)." von to už není? proč se nerozloučil!!". On pozvedl jedno obočí, a hodíl po mě nějakej dopis.
..... Milí Piersi, musel jsem hned ráno odletěť, tak se musím takhle s tebou rozloučit. ... Asi se ptáš jak si se dstal zpádky do bažiny, jak tě dobře znám tak vždycky jdeš řešit svoje problémi chlastem. Atak jsem tě dotáhl zpátky do bažiny, promiň jak se cejtíš. Vím jak to bolí mě to taky bolí, ale věř že se taky jednou odtamtut dostaneš.Vím co jsi v čeřa řikál, že jsi to tak nemyslel. Byl jsi jen zoufalí, a bojíš se toho co budeš dělat. Ale neboj Vždycky ti budu smát, tak hodně štěstí Pierci. Spozdravem Tvůj nejlepší kámoš.....

" já jsem fakt idiot, co málem přišel o nejlepšího kamárada. Musím mu hned zavoalt nebo odepsat".Už jsem se chtěl stoupnout když mě Henry zastavyl" Pierci prosím posaď se, řiká se mi to těžko ale....... už mu nemůžeš zavolat a odepsat". Já jsem se na něho zmateně koukl" když Francis vešel do letadla, a pilot vzletěl tak do toho letadla vletěla bomba. Oba to nepřežily". Já jsem se málem zroutíl" to ne... on tady už není. proč! proč on!. CHtěl jsem se mu hned omluvit, ale teť už se mu neomluvím. Už nikdy........ Proč jsem mu to řekl! proč tihle slova byly poslední co jsem mu řekl, a už to nikdy nevratím spádky......